Úvodní stránka > O chrtech > Šíření a vývoj chrtů

Šíření a vývoj chrtů

        Podle míst prvotního výskytu jednotlivých forem či plemen chrtovitých psů zjišťujeme, že v souladu s tím, co ukazují znaky vnějšího uspořádání těla, musela původně existovat dvě různá, vzájemně zcela nezávislá a zeměpisně od sebe ve­lice vzdálená vývojová centra jejich vzniku. Jedno nacházíme v jihozápadní Evropě, druhé v centrální asii. Je těžké ba nemožné říci, které z těchto dvou center je starší, původnější; je však jisté, že z nich vzešly dvě zcela samostatné vývojové linie pracovně specializovaných domácích psů, které se spolu velmi pravděpodobně mohly setkat (jak z hlediska časového, tak zeměpisného) sice několikrát, ale pouze jednou, pokud zatím víme, se druhotně spojily tak, že daly vzniknout novému svébytnému plemeni. Tímto plemenem je ruský chrt - barzoj.

        Aby bylo možné obě samostatné vývojové větve chrtovitých psů od sebe vzájemne snadno rozlišovat, je třeba též odlišovat je názvoslovné: tu, která pochází z jihozápadní Evropy, nazýváme okcidentální, tu která vznikla v asii, orientální. K okcidentálním chrtům počítáme z dnes existujících, kulturních, mezinárodně uznaných plemen portugalského podenga, ibizského podenga, kanárského podenga (neboli kanárského chrta), faraónského chrta (vpodstatě maltského chrta), basenjiho, sicilského chrta, italského chrtíka, maďarského chrta, španělského galga, polského chrla, greyhounda, vipeta, skotského jeleního psa - deerhounda a irského vlkodava. K orientálním chrtům řadíme ze současných (recentních) kulturních plemen afgánského chrta, ruského chrta - barzoje, perského chrta - saluki, arabského chrta - sloughi a azavažského chrta. Nicméně je nutno připomenout, že komplexnější představu u obou skupinách chrtů nám poskytují ta plemena, která existovala, anebo ještě existují, jako formy přírodní (plemena doposud mezinárodně neuznaná). Ta doplňují „mezery" v obou liniích tak, že dostáváme dvě svébytné, víceméně souvislé vývojové řady, ukazující, že představitelé okcidentálních chrtů žili původně na jihozápadě evropského kontinentu, odtud se rozšířili (nejspíše přes Gibraltarský průliv) do afriky, zde - velmi stručně řečeno - dali vzniknout typickým chrtovitým formám, šířili se na východ, do Egypta a odtud takřka nazpět, do Středozemí, na středomořské ostrovy a do jižní Evropy, a odtud potom dále na sever - což rovněž nezůstalo bez vlivu na jejich exteriér. Ty formy, jež byly předky orientálních chrtů, se ze střední asie dostávaly různými směry, hlavně pronikaly na západ, do východní Evropy, ale především s araby přes arabský poloostrov do severní afriky a odtud na jih, jižně od Sahary; také toto šíření poznamenalo jejich vzhled.

    Nejbližší předpokládanému předkovi okcidentálních chrtů je portugalský podengo, o jehož starobylosti svědčí kromě znaků stavby těla jeho různotvárnost (rozlišují se tři velikostní rázy, jež se vyskytují buď jako krátkosrsté nebo hrubosrsté). Na toto plemeno lže nahlížet jako na jakýsi relikt, jenž se uchoval v hornatých oblastech Portugalska; zde byl, zejména jako malý a střední podengo, používán k lovu divokých králíků. Podobně se používali nebo ještě používají jeho příbuzní na ostrovech ve Středozemním moři a na Kanárských ostrovech. Stavba těla tohoto plemene, zejména vztyčené ušní boltce a vzhůru nesený, lehce prohnutý ocas, ukazují též na jisté příbuzenské vztahy k dalším skupinám plemen psa domácího, pocházejícím z Evropy (v Evropě původním neboli autochtonním). Především je třeba se zmínit o podobnosti s některými primitivními plemeny špicovitými, jež nemají vysloveně dlouhé osrstění jako např. současný německý špic a s předky současných pinčů. Za pozornost také stojí, že ve stavbě těla se nevyskytují prakticky žádné rysy svědčící pro nějakou (pracovní) specializaci. Nelze vyloučit, že portugalsky podengo současnosti je jakýmsi zbytkem Části původní evropské populace domácích psů, jež byla oním hypotetickým společným předkem, a to nejen plemen řazených mezi okcidentální chrty, ale i plemen z dalších skupin psa domácího evropského původu.
Nevíme, kdy se přesně mohli dostat tito psi přes Gibraltarský průliv do severní afriky, ale lze celkem dobře rekonstruovat, s kým se z jednoho kontinentu dostali na druhý. Jak v severní africe, tak na Iberském poloostrově žilo obyvatelstvo vzájemně příbuzné, téhož - berberského - původu. Nejstarší zmínky o Berberech ze severní afriky pocházejí z 5.-4. tisíciletí před Kr.  Iberové, jejich příbuzní, potomci berberských kmenů jež přišly z afriky do Evropy a vytvořily tu první historicky známé obyvatelstvo poloostrova, odděleného od ostatní pevniny Pyrenejemi, jsou doloženi v období 3- tisíciletí před Kr. Styky mezi Ibery a Berbery byly natolik časté, že primitivní domácí psi typu portugalského podenga se mohli dostat z Evropy do afriky poměrně velmi snadno.

        V severní africe nalezli psi v podstatě obdobné přírodní podmínky, jako ve svojí původní domovině. Našli je i na některých nedalekých ostrovech (Kanárské ostrovy, Baleárské souostroví) a uplatňovali se tu ponejvíce tak, jako předtím v Evropě, na Iberském poloostrově. Za příhodných podmínek se ale také šířili a přicházeli do oblastí dalších, charakterem krajiny odlišných. Byly to seve­roafrické stepi, lesostepi, případně polopouště a krajiny pouštní, s řídkým křovinatým a stromovým porostem anebo i bez něho, jež se staly napříště jejich domovinou (pokud se ovšem později druhotně nedostali opět do oblastí svého původního biotopu). Se změnou životního prostředí nadešla i změna uplatnění. Mezi lovenou zvěří začala převažovat větší, velmi rychlá zvířata. Těch se bylo možné zmocnit za pomoci psů prakticky pouze způsobem lovu těmto šelmám nejvlastnějším - štvaním (tak získávají kořist volně žijící šelmy psovité).

        Přizpůsobování se tomuto druhu lovu vedlo k určité specializaci psů, jež se posléze musela projevit i na jejích zevnějšku - odlehčení celkové tělesné stavby, prodloužení končetin, vysoká výkonnost srdce a plic, atd. Z poměrně nevýrazného psa typu portugalského podenga se zvolna stával vysoce elegantní a ušlechtilý pes typu faraónského chrta, chrta panovníků a hodnostářů egyptské říše. K takové proměně pochopitelně nedošlo, a ani dojít nemohlo, naráz. Mezi oběma výše uvedenými extrémy jistě existovala řada přechodů. Jakýsi jejich pozůstatek bychom mohli snad spatřovat v chrtovitých psech z tohoto příbuzenstva, pocházejících z dalších středomořských ostrovů, ať již jde o původního maltského chrta, sicilského chrta aj.

Snadná platba on-line

Snadná platba kartou přes Go-Pay Google Pay a PayPal

Jsme specialisté na chrty

Jsme na trhu od roku 2008

Doručíme zdarma

Při nákupu nad 1 990 Kč v ČR
Nad 2 990 Kč v rámci Slovenska
Nad 5 990 Kč v rámci EU

Zákazník je pro nás důležitý

Pro Vaši spokojenost uděláme maximum